Jste v loutkovém divadle na Červené karkulce. Zvedne se opona a vše běží, jak má – dokud na Karkulku nevykoukne místo vlka princ Bajaja s mečem u pasu a Karkulka zahlásí: „Být, či nebýt, to je, oč tu běží.“ Firmy jsou plné Karkulek toužících zahrát si v Shakespearovi a Bajajů snažících se ostatní přesvědčit, že jsou skutečným vlkem. S takovými postavami se ve firmách rozehrávají špatná dramata a nekončící tragédie.
Přeškolte loutky aneb neviditelná ruka skryté dynamiky
Co s tím? Prý stačí najít skromnější Karkulku bez hamletovských ambic a pro Bajaju zajistit dobré kouče či mentory, kteří ho naučí být přesvědčivějším vlkem (třeba dle vzoru toho z Wall Street). Jak se vám takové řešení líbí? Firmy nezřídka postupují právě takto – problematičtí lidé se buď vy-/pře-/za-/do-školí (převlečeme Bajaju za vlka), nebo vymění (sbohem, Karkulko z Hamleta). Jenže zůstanou-li skutečné příčiny netknuté, problémy se vrací jako tažní ptáci…
„Zůstanou-li skutečné příčiny netknuté, problémy se vrací jako tažní ptáci…“
Postavy Karkulky Hamleta a vlka Bajaje z úvodního příběhu jsou pořád jen loutkami. I když nás jimi hraný příběh může vtáhnout, pořád jsme schopni si uvědomovat, že s nimi pohybuje nějaká „neviditelná ruka“ v pozadí. V případě firmy je naše citlivost pro „to skryté“ výrazně menší. Ve firmách se skrytý hybatel, kterého lidé nevědomě následují, trochu na způsob loutek, označuje jako skrytá dynamika. Představme si její kořeny (sounáležitost ke skupině), její tři pilíře (principy přirozeného řádu) a ukažme si, co se s ní dá dělat.
Součástí skupiny (i) proti své vůli?
Vlk může být samotářem opravdu jen v pohádkách. Pro skutečné vlky je naopak základem přežití smečka. I pro naše prapředky znamenalo vyloučení z kmene jistou smrt. A dodnes jako děti zažíváme naprostou závislost na rodičích. Přes stovky generací s těmito zkušenostmi se nám sounáležitost ke skupině dostala do krve do té míry, že ji zcela automaticky nevědomě respektujeme. Tato sounáležitost platí i pro vztah jednotlivce a firmy a její pravidla popsal Bert Hellinger jako principy přirozeného řádu.
Tři principy přirozeného řádu ve firmách
1. Právo na místo v systému
Poté, co naše Karkulka Hamlet dostala padáka, zdálo se, že problém je vyřešen. Jenže její náhrada Růženka (Šípková) vzápětí všechny zmátla požadavkem na podpůrný tým sedmi trpaslíků. Když jsou lidé typu Karkulky Hamleta z firmy vyháněni jako černé ovce, často se tak děje bez uznání a úcty za jimi odvedenou práci. Na nevědomé úrovni tak vzniká „černá díra“, do které po jejich odchodu padají další a další zaměstnanci firmy, včetně nebohé Růženky. Cokoli z firmy „vytěsníme“ a popřeme u toho právo na místo v systému, bude se nám takto připomínat, dokud to neuznáme a nepřijmeme jako součást celku.
2. Dodržování pořadí
Že má ve firmě „přednost“ ten, kdo nese větší zodpovědnost, asi nikoho nepřekvapí. Méně známé je ale pořadí ve smyslu časové posloupnosti, připomínající frontu na lístky: člověk jde na konec a automaticky respektuje, že ten, kdo stojí před ním, také přijde dříve na řadu. Pokud tedy do firmy přijde nové vedení, které předchozí ředitele s jejich managementem označí za blbce a zahájí revoluci, je to velká nepokora k posloupnosti. Dokud ve firmě chybí úcta k zodpovědnosti a minulosti, nemůže ji čekat ani budoucnost…
3. Vyvážené dávání a braní při každé výměně
Zaplatíte-li za loutkové divadlo, které je pak zrušeno bez nároku na vrácení peněz, máte hned o nerovnováze dávání a braní jasnou představu. Firma prosperuje, když její zisk vyplývá z podpory prostředí, v němž se pohybuje. Přes „zřejmost“ tohoto principu se však u firem setkáváme s dluhem prohlubovaným tím, že za práci zaměstnanců či peníze zákazníků nevrací srovnatelnou hodnotu. Systém takto vzniklou nerovnováhu vyvažuje způsobem, který se blíží lidovým „božím mlýnům“. Příkladem takového vyrovnání dluhu je Wilfriedem Nellesem popisované katastrofální duševní zpustošení v rodinách, jež měly historicky velkou moc a bohatly na úkor ostatních (např. přes otroctví či jiné formy neetického obchodu).
Když se skrytá dynamika přestane skrývat
Pokud vaše Karkulky touží po něčem honosnějším a Bajajové ne a ne správně „zvlčet“, nemusí jejich odchod či přeškolování přinést řešení. Často tu totiž nejde o problém jednotlivců, ale o kontrolku signalizující informace o skryté dynamice na nevědomé úrovni celé firmy (o tom více v úvodním videu).
Považujete teď skrytou dynamiku za nebezpečnou Pandořinu skříňku, nebo spíše za studnici nového pohledu na firmu? Co ve vás vyvolává představa, že se na skrytou dynamiku své firmy podíváte? S posláním takový pohled umožnit vznikl shifting firem, který představujeme navazujícím článku o Shiftingu firem: vezměte podnikání do servisu.
